O knize: rok / Rychlá čistá voda, která narážela na kameny, zčervenala. Tekla jako tenký potůček, mezi stromy, běžela a ztratila se někde daleko, mezi vysokými borovicemi a smrky. Snažil jsem se otřít krev ze svého oblečení a smýt ji z kůže. Ale zůstala, nechtěla jen tak odejít. Rána na rameni mě strašně bolela a štípala, když jsem si ji začal umývat. Bylo to nutné, ale i tak jsem chtě nechtě přinesl vodu na řezy a vylil ji. Les byl tmavý a nebýt měsíčního svitu z jasné černé oblohy, zahalila by les tma. Natáhl jsem si mokrou košili a posadil se na zelenou trávu poblíž potoka a snažil se nad situací přemýšlet. Lewis už není nablízku, oznámí Lomarkovi, že Nikolaj nalákal Nekany na svou stranu. Tato skutečnost se mi ještě úplně nevryla do hlavy. Zdálo se mi, že to všechno byl jen sen. Doufal jsem, že jsme se s Lewisem spletli a že tito Nekani nesloužili člověku. Byli jsme na neutrálním území a bylo to tu nebezpečné, i když jsem teď nedokázal pojmenovat bezpečné místo, místo, kde by nám s přáteli nehrozilo nebezpečí. A ona postupovala, plížila se, stála bez povšimnutí za ní. "Doručovací služba" - lidé měli Lomarka požádat o pomoc při dopadení Nikolaje už dávno, ale zdálo se, že čekali do poslední chvíle, a teď nabral síly a představuje větší nebezpečí než před třemi lety po válce